mojestranky-mujblog

 Kapitola 1.

*Začátek*

Cr. Cr.??

Ano? Babi?

Ahoj. Kim. Je mi to moc líto.

To mě taky. Lisa pro mě byla vším!

Kim. Já vím, ale nazapomínej na rodiče. potřebují podržet! Kim, Lisa byla pro ně vše, jako seš ty! na to nezapomínej! Se ztrátou, kterou máte všichni se musíte srovnat a žít dál.

Žít dál? Babi, vzpamatuj se!! Lisa je pryč! je fuč, už se navrátí! A já se mám vzpamatovat?? Kvůli nějakému blbému řidiči, který Lisu srazil?

Kim... Ne, babi! Měj se.

píp. Píp.

Pohřeb trval docela dlouho. A já přitom mislela jen a jen na Lisu, na to jak mi říkávala, že Marka miluje tak, jak ještě nikoho. Chtěli se po škole vzít a teď tohle? 

,,Liso, mrzí mě to.´´ 

Měla jsem to být já! ne, ty.

Po pohřbu jsem zavolala babičce. a strašně moc jsem litovala toho co jsem jí řekla. moc mě to mrzelo. svým způssobem měla pravdu, ale já neposlouchala!

Babi?

Kim? jsi to ty?

Ano, děje se něco?

Ne, Kim budu v pořádku.

Babi, já se chci omluvit. Mělas pravdu - musíme se s tím srovnat. Jak já tak rodiče.

Babi? Slyšíš? Babi? Babi?? jsi tam? Chtěla jsem se babičce strašně moc omluvit, ale asi mě neslyšela. O pár dnů později k nám přijela policie a řekla nám, že babičku někdo zavraždil. Ne!!!?? Ne!! Nemohli ji zavraždit! Mami? Mami! Řekni, že to není pravda!! prosím!! Ne! Ne! Ne! To nemůže být pravda!! Lisa i babička Ne!!! Ne!!! Já to nevydržím!!! Mamka mě ihned objala a začala utěšovat jenže to nestačilo... Nedal se ten smutek potlačit!

Já jsem ji nemohla dát ani zbohem, ani se omluvit, kdbych se nechovala jak blbá holka. ..

Kim? Kim? Kim!!!!? Nech toho! Ty za to nemůžeš!

Můžu za vše mami!

Ne, Kim! Ty za to nemůžeš! Ani za Lisu, tak ani za babičku! Nevyčítej si to!

Já musím!

**** O pár dní později****

Mami, promiň, ale já musím vypadnou!

Co? Kim?

Musím odjet z tohoto města stalo se tu už moc pohrom.

Ale, Kim. Kam bys jela?

Nevím, ale jsem plnoletá... !

To sice seš, ale co mi?

Vy jste dva, musíte to zvládnout. Když odsud nezmizím, tak mu to tu bude všechno připomínat! Ale když zmizím, možná, že časem zapomenu.

A na co? Na babičku? Na Lisu?

Ty zapomeneš za rok za dva. Ale mi to v srdcích budeme mít pořád. Budeme tam mít to, že jsme se špatně starali o dceru a kvůli nám zemřela.

Mami, nedělej si starost. Já to zvládnu. Musím.

Dobře. Kim. Ale budeš muset volat.

Budu neboj, ale až se s tím srovnám. Třeba se vrátím, ale teď vím, že musím vypadnout!